Stejně jako se zima přihlásila už v říjnu pořádnou chumelenicí, loučí se podobně. Včera odpoledne začalo padat, sypalo se celou noc a ráno jsme se probudili s pořádnou vrstvou mokrého sněhu za okny. Doufáme, že je to poslední tečka za letošní sezónou.
I Quip se umělecky realizuje, když zaprasenými packami skáče po zdi schodiště. Je to taková psí performance...
Slunce se opírá do zahrady, teploměr na sluníčku ukazoval dneska přes dvacet stupňů. A jako přes noc se na trávníku objevily květy prvních krokusů. A taky jedna nedomrlá sněženka.
V týdnu jsem pořídil menší obojek, ze kterého se Quip nevyvlékne, tak
jsme kromě procházek po Hradešíně mohli začít i s návštěvou cvičáku v
Újezdě. Ne naostro, jeli jsme se tam podívat jen tak na kukačku. Na
louce bylo nejprve jen další jedno štěně borderky, o měsíc starší Aron,
ke konci dorazila pětiměsíční fenka. S naším hundem vypadali jako schody
od nejmenšího k největšímu. Cvičitelka paní Nováková nás polehoučku
zapojila, abychom se psem zkoušeli probíhat látkové tunely. Nevím,
jestli to Quip pochopil, ale ke konci už párkrát tunel proběhl. Uvidíme
příště.
První sněhová nadílka letos dorazila velmi brzy, už v sobotu 27. října, a sněžilo i v noci na 28. Ráno jsme měřili vrstvu napadaného sněhu a bylo ho nachlup celých 10 centimetrů.
S vysokým nasazením (konečně) likviduji hromadu prken a trámků ze stavby. Cíl: mít na zimu čisto. Teď na podzim se s prkýnky skvěle topí.
Starý rozvrzaný stůl jsme nechali opravit u truhláře Svojšeho a teď nám zase dělá parádu.
Sednice s chodbou jsou vymalované. Na zemi spoušť, pan malíř moc ohledy nebral. Celý večer jsme stírali a čistili...
Děti jsme vyhnali do Raškovic a pustili se do vyklízení přízemních prostorů, aby v pondělí mohl nastoupit malíř. Byla to víc než jednodenní šichta, ale stihli jsme to.
V zahradě je natažené nové pletivo i s brankou na Papežovo, po menších peripetiích jsou podle našich představ udělaná nová vrata s brankou před domem.
Barevný kout vedle kotce. Jen bílé kopretiny ještě nevykvetly, aby zátiší doplnily.
Hvozdíky. Stále se nemůžeme shodnout, jestli to nejsou náhodou floxy. Já si stojím na hvozdících....
alias Kolkwitzia amabilis nám letos po třech letech neduživého vzhledu poprvé vykvetla a konečeně začala dělat čest svému jménu.
Stromy vykvetly, odkvetly, nasadily na plody. Těšili jsme se, že se na švestce zakládá na celou hromadu, na třešni ke dvaceti kouskům. Pak ale přišly noční mrazy hrubšího zrna a teď se nám na stromech tetelí tři třešničky a jedna jediná švestka. Jen jabloně vypadají, že nás na podzim opět zaplaví lavinou jablek...
Tento rok nám bazén vzdoroval velmi dlouhou dobu, až jsme pomalu začali propadat panice. Přes každodenní celodenní filtrování a vyladěnou chemii se více podobal hráškové polévce, než čemukoliv jinému. Nakonec pomohla až výměna písku ve filtru.
Po mrazech se přivalila vlna veder téměř letních a tak netrvalo dlouho a na svět se prodraly první poslové jara - barevné krokusy.
Joachim, který se prohnal Českem od Aše až po Ostravu, nevynechal ani Hradešín. Náporům větru tentokrát neodolala uschlá hrušeň před domem. V pátek mi Klára tuhle novinu volala do práce a v sobotu jsem začal pilkou oďrezávat větve, abych padlý strom zlikvidoval a odtahal na hromadu dřeva po stavbě. Najednou se zjevil soused Votoček s motorovou pilou, že to prý bude hned. A bylo. Kmen a nejtlustší větve jsou pořezané, dvůr zase průchodný a jakžtakž uklizený. Jen se moc těším na jarní dolování pařezu...
Inverze, mlhy, mráz po několika dnech vytvořily všude dokonalé námrazy a celá zahrada vypadá jak v ledovém království.
Dorazily objednané matrace, nic nebrání, abychom nemohli spát nahoře v ložnici. Než jsme se nadáli, utábořily se nám v novém ležení holky. První noc a pěkně ve čtyřech, nasáčkovaní jak v nacpaném autobuse...
Včera jsem až do tmy vozil od Šárů naše krabice. Nekonečný zástup krabic, který spolehlivě zaplnil zádveří a hrnul se i do sednice. Strašné kvantum krámů, které jsme rok nepotřebovali. Úžasná příležitost být nemilosrdní a zbavit se všeho, co jen zavání ležákem. A tak jsme se dnes do toho opřeli. Otevírali, třídili, vyhazovali, občas žasli, co všechno jsme skladovali. Výsledkem je celá hromada krabic venku pod vrbou, která čeká na kontejner, aby na něm odjela na Velký Smeťák...
